ROLUJ

slider téma

Levná péřová bunda z Nepálu. Podvod?

Banéš Kashan – Hardcore cestovatelka z Íránu

Je mi 8 plus – Bára Zítková

Petr Hirsch: Cesta učí pokoře

Anče Kuchařová: Mám v břiše katedrálu

editorial

Nové články najdeš na www.emontana.cz


Aventuro ulehlo do zimního spánku. Jak dlouho bude spát? Zatím nevíme, ale pokud se něco změní, dozvíte se to.

Nahoře se prolínají ty nejlepší materiály roku 2014, které připravili zejména Natálie Šírová (rozhovory) a Alešák Procházka (Diagnóza lezec). Nejvíce z vás si zobrazilo článek "Kolik stojí život ve skalách". A tím jste mi vzali veškeré romantické iluze. I v lezení vám jde hlavně o prachy :).

Na závěr chci poděkovat lidem ze společnosti Magazino, že mi dali příležitost jeden rok tvořit tento web a tabletový časopis. Vážím si toho. Potkal jsem během té doby spoustu veselých lidí. O co hůř, většina byla na skalách, lajnách nebo v horách mnohem šikovnější než já.

Plánuji o nich psát dál. Kdo si to bude chtít číst, ať sleduje nový web WWW.EMONTANA.CZ.

Díky za vaši přízeň.    
  Stanislav Mitáč / začátek roku 2015 Editor

Vaše adventuro a společných osm minut


Už víte, co jim koupíte? Nebo něco málo schováváte ve skříni a doufáte, že ten opravdový nápad teprve přijde – to je můj případ.

Nejlépe, aby to bylo něco, díky čemu budete moci vyrazit ven s tím, koho máte nejraději. A to "za každýho" počasí, což je naše prosincové téma. Když je hezky, tak běhat, plavat nebo lézt "umí každej".

Pokud si v průběhu zrychleného prosince najdete chvíli, přečtěte si článek o "Braničtích rytířích" od Lucky Trojanové. Také chystáme s Alešákem Procházkou materiál o tom, jak "lezci řeší situaci, když je venku fakt hnusně".

Podle robota vaše průměrná návštěva našeho magazínu trvá osm minut. Budeme se dál snažit, abyste si během nich odpočinuli a poznali něco nového. A aby to příští rok bylo třeba devět minut, 9+, (lezecky 7c+).

Díky za pochvaly, které se k nám během roku dostaly mailem nebo facebookem. O co méně jich přišlo, o to více nás potěšily! Vážně.

Držte nám prosím palce, může se stát, že magazín bude po novém roce vypadat trochu jinak.

Kvalitní články nás každopádně baví a budeme je dělat "za každýho".

Pohodový advent bez zbytečných dobrodružství!    
  Stanislav Mitáč / Prosinec 2014 Editor

Z dnešního lega si dobrodružný trek nepostavíte


Procházím vyzdobeným nákupním centrem na Národní třídě. Zvoní mi telefon. "Už to víš?" volá mi horolezec Petr Schnabl, "pod Dhaulagiri zemřeli dva Slováci a tři Šerpové." Odmítám tomu věřit, tyhle chlapy jsme potkali pár týdnů předtím v pralese. Na povídání s nimi moc rád vzpomínám, byli to první Evropani po týdnu v horách. Zrovna stoupali do základního tábora a vyzařovalo z nich odhodlání. Byli v životní formě.

Podobně mě zasáhla zpráva o pár dní později. Nepálská vláda chystá zákaz individuální turistiky v Himálaji. "Vydáte se tam jen s povinným průvodcem a GPS přístrojem."

Co mě na tom zděsilo ještě víc? Informace nevzbudila moc velký ohlas a diskusi. Lidi svobodu snad už ani nechtějí. Bude jim milejší chodit za ruku s průvodcem v oblastech, kudy proudí desítky tisíc turistů ročně a v každé druhé lodžii je wifina? Dovolím si citovat cestovatele Miroslava Zikmunda: "Pokud v terénu používáte GPS, vaše dobrodružství se smrskne do velikosti jejího displeje." Trekker budoucnosti se místo svobody spokojí s nalajnovaným itinerářem od průvodce, který mu poskytne iluzi stoprocentního bezpečí.

Je to zvláštní doba, vidím to snad i v tom obchoďáku. Třeba u stavebnice Lego. V dětství jsem si z kostek postavil cokoliv jsem chtěl. Dnešní děti mají smůlu, součástky jsou natolik specifické, že z nich složí jenom tu jednu loď Star Wars. Od mala jsou opatrně smiřovány s tím, že uvidí jen obraz, který bude společnost chtít. Stejně jako turista v Nepálu.    
  Stanislav Mitáč / Listopad 2014 Editor

Riziko u Mekáče a nahrávka rýpalům


Konec lana. Zkouším lézt dál, ale obojek kolem pasu mě navíjí zpátky dolů. Třicet čtyři metrů nad zpěněnou řekou a zatím žádný borhák (žádné tutové jištění). Dolů se mi slézat nechce a na vrchol pilíře je to ještě dalších třicet vertikálních metrů.

Metodika radí – dober kamaráda a pokračuj dál. Realita se mi vysmívá – dorazil jsem k rozlámané skále, která je obohacená trochou hlíny a křovím. Poslouchám Metodiku a zakládám štand (jisticí stanoviště). Podle Metodiky se má skládat ze tří pevných bodů (3 x 1 bod = 3 = štand). Já místo toho zakládám tři frendy a každý hodnotím půlkou bodu (3 x 0.5 = 1,5 = nic moc). "Lez opatrně!" volám dolů na Honzu.

Mezitím, co parťák nabírá metry v zamešeném koutě, mám čas uvědomit si absurditu celé situace. Jsme v Divoké Šárce na okraji Prahy, pět minut pěšky od tramvaje a čtyři minuty od McDonaldu. Ve stěně máme s sebou propisky, papíry a čisté oblečení. Za chvíli nám v centru začínají přednášky.

Pokud tedy Honzovi nesmekne noha na vlhkém stupu a nevyzkouší pevnost našich bodů. Kdyby štand nevydržel, zřítili bychom se oba. Lidi, kteří čtou deník Metro, by si pak na nás pěkně smlsli: "To jsou magoři, že tam vůbec lezou..." Nejhorší je, že by měli pravdu. Na druhou stranu, mnozí z nich nikdy nepoznají, co je to dobrodružství.

Přitom často může být blíž, než se zdá.  
  Stanislav Mitáč / Říjen 2014 Editor

Poprvé v indickém vlaku : „Co to je second sitting?“


„Indický vlaky jsou překvapivě pohodlný a přesný,“ říká mi Švýcar, se kterým se bavíme v jednom alpském bivaku. „Pokud teda nejezdíte tou nejlevnější třídou...“

Jasně, že jedeme. Lístky na vlak z Dillí do Gorakhpuru (asi 800 km) nás přišly na 141 korun, třída se jmenuje sleeper – spáči. Dostat se do jejich rezervačního systému bylo uživatelsky dost nepříjemné a platba z domova nejistá...

O to milejší je překvapení, když na živočišném nástupišti, mezi balíky sena, močícími lidmi a na zemi obědvající rodinkou vidíme naše jména na nástěnce se seznamem cestujících Asr-Kir expresu. To je nad moje chápání, vypadá to, že svět funguje. Teď kvůli nám rozhání místní ostraha lidi na lavičce. „Come, sit!“ volá na nás. To je trochu trapná situace, sednout si nejdeme a čekáme vedle v odpadcích.

Nejnižší třídou jsme ve skutečnosti nejeli, ještě tu je úplně ta poslední: second sitting – druhotní sedící. Po nástupu do vlaku je rychle poznáváme, už dřepí na našich místech a moc se jim odtamtud nechce. Pár hodin to nějak respektujeme. Jedou mlčky.

Po dvou hodinách jeden sitter odpadává, našel místo vedle. Večer po převrácení sedaček do módu spaní (zavěšení opěrky na řetěz) odháníme zbylé další sittery. Pomalu usínám ve vlaku, který podjíždí Himaláje od Pákistánu k Bangladéši. Užívám si pohodu a malé množství švábů. Ve chvíli, kdy si lehnu na bok, uvolním trochu místa na posteli. Do minuty ho zabírá hbitý second sitter.

„You are sitting on my leg,“ říkám mu trochu naštvaně. „No problem,“ odpovídá.
  Stanislav Mitáč / Září 2014 Editor

Mít všechno? Pěkná nuda


Rychlá kontrola počasí, zase to vypadá úplně jinak než včera. Teď zrovna líp, tak uvidíme. Mrznout zítra večer každopádně bude. Starý splasklý spacák jsem zase nestihl vyměnit, no nic, ještě sezónu to v něm vydržím.

Po pokoji se válí hromada vytahaného matroše a hlava mi generuje všechny možné scénáře. Nejlepší by bylo vzít to všechno... Haha, směju se, když o tom chvíli přemýšlím. Byla by to nuda – všechno mít, a hlavně bych během táhnutí té nudy do kopce vypotil všechnu svoji krev. Frendy velikosti 4 a výš zůstávají ve skříni a já doufám, že je při lezení nebudu potřebovat. Oblečení redukuji na minumum.

Teď ještě rychle na netu zkouknout video, jak správně vytáhnout kamaráda z ledovcové trhliny. Oživuju zaprášenou metodiku a v první řadě začínám doufat, že mě podobné lanové aktivity letos nečekají.

Kamarádi tu jsou za dvě hodiny, jdu naházet věci do batohu. Stejně mě nejvíc zajímá, jestli se do auta vejdeme v pěti. Normálně jezdíme do Švýcarska ve čtyřech...

Snad to nějak půjde – to samé přeju i vám. Vždycky to nějak jde, když se chce. Pokud ještě nevíte, kam přesně se vydat, budeme se vás snažit našimi články trochu inspirovat.

Ať vaše "prázdniny" nejsou "prázdné dny".
  Stanislav Mitáč / Prázdniny 2014 Editor

Ať vám neutečou


Jsou nadšení a žádné zbytečnosti okolo moc neřeší. Ať už to jsou malí kajakáři, lezkyně Bára, nebo všechny ušmudlané děti, které jsem kdy potkal na cestách.

Těšte se na portréty malých horalů od Pavla Svobody. V nevinných očích se jim odráží čistá radost z přítomnosti a toho, co se zrovna povedlo. Žádný stres a obavy, prostě život tady a teď.

Děti si neuvědomují složitost naší společnosti a to jim nejspíš dává sílu. Co ta „složitost“ – je vůbec tak nutná? Není to jenom „sociální konstrukt“, termín, který by použili profesoři na vysoké škole? Překážky, které si sami na sebe vytváříme?

Jak se dočtete v rozhovoru s Martinem Mykiskou, české děti si rychle zvyknou na život v Himálaji. Když zvládnou velehory, není pro ně problém přizpůsobit se ani městské džungli. Začnou se orientovat v životě, kde hrají roli stres, peníze a závazky. Jinými slovy, stanou se z nich dospělí.

Myslím si, že od dětí se máme co učit. Úplně nejlepší by bylo nechat si je žít v sobě. Pomůže nám to mít radost z toho, co máme právě kolem sebe. Nakonec tím třeba potěšíme i naše rodiče.  
  Stanislav Mitáč / Červen 2014 Editor

Tablet nebo prkýnko?


„Vypadá to docela pěkně, ale bohužel se na to nemůžu podívat. Nemám tablet ani smártfouna.“

„Pomalu se to stahovalo – vzdal jsem to.“

„Mám starej Android, takže smůla.“

Od začátku letošního roku po spuštění tabletového magazínu jsem tohle slyšel nepříjemně často.

Asi je to tak, lidi, co mají rádi dobrodružství a outdoor (včetně mě) raději pošetří pár tisíc na letenku nebo goretexovou bundu. Tablet je pro ně škoda peněz. K čemu by jim byl na treku v horách bez signálu? Já si do batohu beru lepší vymoženost – dřevěné prkýnko.

Proto mám vážně radost, že od května si Aventuro můžete číst i na počítačích. Koncept tématu měsíce (tentokrát VYTRVALOST) chceme zachovat, ale nové materiály budeme v budoucnu vkládat postupně. Plánujeme nahrát také nějaké články z tabletové verze, které vám mohly uniknout.

Nakonec vzkazuji těm, co o tom přemýšleli: „Kvůli Aventuru už si tablet nekupujte!“
  Stanislav Mitáč / Květen 2014 Editor

ostatní články


Články

facebook

kontakt

Máte nějaký zažitek, nebo tip na zajímavou akci, o který se chcete podělit?
O čem si chcete v Aventuru číst nejvíce?
Napište nám, budeme rádi.

*
*
Vaše zpráva byla odeslána! Děkujeme.
Vyskytla se chyba! Zkontrolujte a opravte zvýrazněná pole.
aventuro_footer