Bez jištění

perex

„Z chůze po pevné zemi jsem postupně přešel do vzduchu a do prostoru. Na 2,5 cm široký popruh. Občas je to ta jediná věc, co mě drží při životě,“ říká Petr Kučera, kterému mezi slacklinery málokdo řekne jinak než Peeto.

Kredity

T: redakce, Petr „Peeto“ Kučera, F: Petr Voříšek, Petra Lamačová, Bulut Sahin

Text 1

„Ke slackline jsem se dostal díky lezení, když jsem si jednoho dne pod skálou vyzkoušel lajnu asi pět metrů dlouhou. Celkem mě to chytlo, tak jsem se o to začal zajímat, chodil jsem do parku za lidmi, kteří provozovali tento sport pravidelně, objevoval jsem nové možnosti a zakoupil jsem si svůj první slackline set. Lajnám jsem postupně začal věnovat víc a víc času, až jsem jim propadl úplně. Teď je hodně kombinuju zase s lezením. Musím říct, že obojí má svá specifika a mnohdy se cítím bezpečněji na highline bez jištění než oblečený v sedáku a lezoucí morálovou pískovcovou cestu,“ vysvětluje celkem zvláštní paradox.

Po lajnách začal balancovat v roce 2008, týden před slackfestivalem na Bišíku. Na festivalu ho chytla atmosféra a další motivaci nabyl díky velké základně fanoušků slackline, která ho posunula zase o kus dál. „Snažil jsem se trénovat často, abych mohl přejít delší lajny nad zemí, naučil se zvednout se ze sedu, abych mohl zamířit na lajny ve výškách – highline. Postupně jsem vyzkoušel všechny typy slackliningu – longline, trickline, waserline, ale když jsem po několika neúspěšných pokusech přešel svojí první highline, cítil jsem, že tohle je to, co mi dá nejvíc… Ať už v jakémkoli ohledu,“ vypráví Peeto.

Galerie 1

Předěl / Citace


„Jakmile je dotyčný schopen určité faktory odbourat, tak ve výšce zdomácní a highline si zamiluje.”

Text 2

Otázka a odpověď

 

„Zprvu má na highline člověk velký respekt a nachozené metry nad zemí s představou o jednoduchém postavení a přechodu highline jsou tytam. Pokud to však překoná, postaví se, udělá několik prvních krůčků a lajnu chytne nebo spadne do odsedky, cítí doposud nezažité momenty. No, a jakmile přejde svoji první highline, potom další a další, zjišťuje, že strach a otázka „Co tady ve výšce vůbec dělám?“ má jasnou odpověď. Dostane ji, když došlápne na skálu na druhé straně lajny. Highline rozhodně není pro každého. Někdo se bojí výšek, jiný má velký respekt z prostoru a hlava mu chůzi na highline nedovolí. Ale jakmile je dotyčný schopen určité faktory odbourat, tak ve výšce zdomácní a highline si zamiluje. Stejně se to stalo mně.“

Pozvolné loučení se sedákem

 

Svoji první lajnu nad zemí delší než sto metrů přešel po roce chození na slackfestu v Sobotce a první highline, která měřila pouhých osm metrů, ještě o chvíli dříve na Bišíku. V následujích měsících se mu povedlo přejít dvě highliny v Jizerských horách, které už mají zajímavou expozici, délku 20 m (Ořešník) a 25 m (Cimbuří). „Z obou je nádherný výhled do okolí a mají neskutečnou atmosféru místa. Po těchto přechodech jsem už cítil, že highline je disciplína, která mě bude lákat a není pro mě nereálná. Slackline se pro mě pomalu ale jistě začala stávat určitým životním stylem. Posouval jsem jak své osobní hranice, tak hranice neoficiálních českých rekordů. Nejvíc jsem rozhodně propadl highliningu,“ vzpomíná Peeto na začátky zrodu velké vášně.

Po přechodu velkého počtu highline různých délek a výšek vyzkoušel alternativní jištění oproti horolezeckému sedacímu úvazku. První byl swami belt, což je širší pásek, který má slackliner uvázaný kolem pasu a odsedku z highline si uváže na stranu zad, aby při pádu nedošlo ke zranění při prohnutí trupu. „Chůze ve swami je mnohem volnější a svobodnější, ale samozřejmě nebezpečnější,“ doplňuje. Dalším krokem byl ancle leash, kdy se slackliner odsedkou uváže pouze za kotník. A po několika highline přechodech v ancle leash se odvážil jít bez odsedky…

Předěl / Citace 2


„Pokud člověk cítí potřebu jít ve swami, ancle leash nebo freesolo, je to jeho svobodná volba a musí vědět, co dělá.”

Text 3

Poprvé bez

 

Highline zvanou Alterweg přešel na freesolo – přechod bez jištění. „Byla to highline v Ostrově s menší expozicí – 15 m dlouhá a přes 10 m vysoká, přešel jsem ji dva roky po své highline premiéře. Pocity z prvního freesola se těžko popisují, protože to byl psychicky velice silný moment, ale zároveň plný klidu, koncentrace a rovnováhy. Od té doby uplynuly už téměř tři roky a číslo přešlých highline na freesolo u mě přesáhlo 70. Nejdelší měla 38 metrů a nejvyšší byla v přibližně 45 metrech nad zemí,“ vzpomíná na svoje první velké kroky. „Freesolo je hodně osobní záležitost. Nikomu nedoporučuju, aby freesolo nebo jakékoli jiné typy jištění oproti horolezeckému úvazku zkoušel. Pokud člověk cítí potřebu jít ve swami, ancle leash nebo freesolo, je to jeho svobodná volba a musí vědět, co dělá. Freesolo nelze ani považovat za nejtěžší typ přechodu, je to prostě přechod highline, který má svá specifika a rozhodně není určen pro každého, tudíž není žádnou metou, kterou by měl highliner dosáhnout. Při chůzi v sedáku může člověk lajnu nechytit a skončí v odsedce. Jakmile jdu freesolo, byl by tento moment pádu fatální. Musím mít jistotu, že lajnu chytím v jakémkoli případě, i pokud se stalo něco neočekávaného.“ Petr dál vypráví a nám trochu trne. Při představě desítek metrů volného prostoru pod nohama se nám ježí chlupy.

„Při chůzi bez jištění jsem lajnu chytal pouze jednou. Po postavení a dvou krocích jsem neměl tu správnou jistotu a cítil jsem, že to není ono. Cítit nejistotu ve 20 m nad zemí bez jištění nejde. Lajnu jsem bez problému chytil, odšoupal se zpět na začátek, začal znovu a při novém pokusu cítil tu správnou rovnováhu na klidný přechod. Když jdu freesolo, nad chytnutím lajny nepřemýšlím. Vím, že ji v případě nejistoty chytnu na 120 %.“

mapa

popis mapy

“V roce 2012 jsem na všech highlinách nachodil přes 9,5 km. Průměrná délka highline v roce 2013 byla ze 106 přešlých směrů bezmála 33 m.”

Text 4

Prázdno nebo melodie

 

„Při freesolu cítím naprostou vnitřní vyrovnanost, souznění s lajnou a prostorem kolem, klid a v neposlední řadě nepopsatelnou volnost. Ve vzduchu jsem v tu chvíli jen já, lajna, na které stojím, a prostor kolem mě. Nic mi nebrání v chůzi, nemám žádné břemeno a nic, co by mě svazovalo či omezovalo v pohybu. V hlavě se podle situace odehrávají různé procesy a probíhají odlišné myšlenky. Někdy uvažuju nad pocitem po dochodu, jindy jak příjemně se mi po lajně jde. Mnohdy tam je úplně prázdno a vnímám pouze dech, další krok a pohyb lajny, nebo mám v hlavě určitou melodii, kterou si opakuju dokola. Smysly jsou zostřené, takže cítím různé vůně ve vzduchu a jeho teplotu, dotyk chodidel s lajnou,“ popisuje Petr svoje pocity. „Podle rozpoložení někdy chci, abych byl úplně sám široko daleko. Někdy mi stačí, aby kolem mě lidé přestali mluvit a byli na chvíli potichu. Jindy mně zase nevadí, když si povídají a já se na freesolo soustředím i přes jakékoli zvuky. Mám radši, když jsme na highline v menším počtu a to nemyslím jen při freesolu. Menší skupinka lidí, se kterými jsem rád, je pro mě přijatelnější než zástup lidí čekající ve frontě na přechod. Na druhou stranu mám rád i akce, kde potkám spoustu zahraničních lajnerů a můžu si s nimi popovídat, jak se daří a jaké jsou jejich projekty či plány…“

S nimi to prožívám

 

Nejvíce ho na slackliningu naplňuje právě komunita lidí, která je s ním spojená. „Je super, když přejdu nějakou lajnu, mám z toho radost, ale nejdůležitější pro mě je, že se o to mám s kým podělit, s kým mluvit o chození, napínání, projektech a zasmát se večer u piva a ty lidi vidět mnohokrát do roka při podnikání jakýchkoli výjezdů. Zároveň však potřebuju lidi, kteří to berou na stejnou váhu, když jdeme něco připravovat. Mám radši, když všechno pěkně svižně, každý dělá, co má, a potom máme víc času na chození a užívání si lajny. Protahování a zbytečné komplikace mě dokážou občas vytočit.“

Slackline by doporučil každému, kdo rád zkouší nové a zajímavé věci. „Zprvu je potřeba víc trpělivosti, ale po počátečních komplikacích a prvních nesmělých krůčcích si člověk většinou balanc najde. Správný čas na highline je pro každého úplně odlišný,“ uzavírá Peeto.

info box

Petrovi Kučerovi je 22 let a pochází z Liberce. Vyskytuje se všude, „kde má blízko k lezení a ke slackline“. Prošel si mnoha sporty, ale slackline je nyní jeho dlouhodobou vášní a cílem, kterému společně s lezením obětuje většinu volného času. „V březnu se podívám do diáře a mám velkou část víkendů až do podzimu zaplněnou akcemi a plány. Žiju pro to a neskutečně mě to baví. Zatím jsem student, takže se volný čas dá najít celkem snadno. V loňském roce se mi podařilo přejít 106 highline, přičemž jsem žádnou z nich nepočítal vícekrát a z toho jich bylo 38 na freesolo. To by znamenalo, že každý týden přejdu více než dvě highline – je to tím, že se o víkendu napíná třeba pět highline, a když je to akce většího rázu, tak klidně přes deset.“

Ořešník – 20 m délka, 15 m výška, Jizerské hory
„Byla to moje první pořádná highline, která mi přechod rozhodně nedala zadarmo. Nyní se na ni vracím tak třikrát do roka, užívám si pohledy do krajiny i při chůzi a občas přemítám, co vše jsem tam již zažil.“

Cimbuří – 25 m délka, 20 m výška, Jizerské hory
„Lajna s úžasnou atmosférou a pěknou expozicí. První návštěva byl těžký boj o přechod v sedáku, druhá návštěva po třech letech – freesolo přechod a obrovská osobní satisfakce.“

Čokoládovej keksík – 82 m délka, 30 m výška, údolí Plakánku, Český ráj
„Dlouhou dobu osobní rekord a velmi těžký přechod. Na tomto směru jsem byl třikrát, nechal tu hodně sil jak fyzických, tak psychických. Zažíval jsem velké obraty nadšení a beznaděje, dokud jsem lajnu nepřešel. Potom ze mě všechno spadlo.“

Doga – tři směry na věž od 17 m do 25 m, Tisá
„Nádherné lajny na jedinou věž vystrčenou od masivu. Po přechodu na věž se člověk vždycky cítí neskutečně svobodně.“

Shangri-la – 59 m délka, 40 m výška, Hrubá skála, Český ráj
„Krásný směr na krásném místě. Na pískovcovou věž vylezete jedině s přáteli na laně i v životě. Exponovaná lajna s nepopsatelnou atmosférou.“

Autor

Standa Mitáč

Editor

Vystudoval obor Tisk a foto na UK, teď je na Mediálních studiích. Pracoval pro ČT a a Mf DNES. Nyní dělá web eMontana.cz.
Závislý na stavech, kdy neřeší datum –
v horách nebo na písku. Neléčí se.

Facebook

TOC

aventuro_footer