Moje první olympiáda.
Takže času dost

perex

V Aventuru nikdy nepůjde o medaile, žebříčky a sport, tak jak ho známe z Branek, bodů a vteřin. Jenže snowboardcross je disciplína natolik šílená, že sem jednoznačně patří. A k současnému snowboardcrossu zase patří Eva Samková.

Kredity

T: Natálie Šírová F: Vítek Ludvík 

Text 1

Usměvavá rodačka z Vrchlabí nerada slyší z médií, že je jasnou adeptkou na olympijskou medaili. Jak Eva říká, v tomhle sportu se může stát cokoliv. Jenomže, po tolika různých vítězstvích (univerziáda, juniorské mistrovství světa, dvakrát závod světového poháru…) už od ní fanoušci logicky očekávají hodně.

Vím, že tlak na tebe je velký, všichni mají před olympiádou velká očekávání. Jak plánuješ udržet se v duševní pohodě před Soči?
Je moc fajn, že mi všichni fandí, ale když mi pak píšou lidé, ať koukám konečně vyhrát, tak mě to štve. Když mi to řekne někdo z týmu, tak to beru, protože se o to nějak zasloužil, ale tohle mi vadí. Rozhodla jsem se, že si budu vypínat telefon, obzvlášť před olympiádou si ho vypnu třeba tři dny dopředu a nebudu zbytečně komunikovat s okolím. Odříznu se od facebooku a veškerého internetu, aby mě to nerozrušovalo.

Máš z olympiády větší obavy než z ostatních závodů?
Říkám si, že je to pořád jeden a ten samý závod. Už jsme v Soči byli před rokem, ta trať bude podobná a soupeřky budou stejné jako vždycky. Je to spíš psychicky jiný závod, všechno okolo bude stejné.

Koho považuješ za své největší soupeřky?
Je jich více, jezdíme celkem vyrovnaně. Nemám strach, že když jede určitá závodnice, tak určitě nevyhraju. Mám spíš obavy, abych já jela dobře, než jak pojedou ostatní. Za největší soupeřky na olympiádě považuju Kanaďanky Dominique Maltais a Maelle Ricker, ta vyhrála minulou olympiádu. Dál tam bude Američanka Lindsey Jacobellis, která na olympiádě v Turíně upadla na posledním skoku a přitom předtím celou trať vedla. Je nás tak osm až deset, co jezdíme na stejné úrovni, a určitě to bude ještě zajímavé.

Panuje mezi závodnicemi rivalita nebo jste mimo trať spíš kamarádky?
Myslím, že mezi sebou vycházíme v pohodě. Snad jedině s Dominique Maltais moc nevycházím, párkrát jsme spolu jely rozjížďky a trochu jsme se tam strkaly. Já ji strčila hlavou, jak jsem trochu padala, a ona na mě v cíli pak křičela, co do ní strkám! Je taková trochu šílená. Snažila jsem se jí vysvětlit, že jsem na ní rukama vůbec nesahala, že jsem za to nemohla. A i když mi gratuluje k vítězství, tak nemám pocit, že to myslí vážně. Jinak ostatní jsou super, obzvlášť my Evropanky držíme spolu.

Soči bude tvá první olympijská zkušenost, na co se nejvíc těšíš?
Těším se, že se setkám i s dalšími sportovci. Mám kamarády mezi lyžaři, ale vídáme se jen občas na soustředěních. Těším se taky na slavnostní zahájení. Lidé, co už na olympiádě byli, mi říkali, že je to opravdu zážitek. Ráda bych se šla podívat i na jiné sporty. Chystáme se na hokej, už jsme si domluvili lístky. Chtěla bych potkat Jardu Jágra, to je můj sen.

Galerie 1

Text 2

Byla bys hodně zklamaná, kdyby to nebylo zlato?
Asi by záleželo na okolnostech. Snažím se jezdit tak, abych byla spokojená sama se sebou. Na svěťáku v Montafoně se mi dobře jezdilo už v tréninku, byla jsem sama překvapená, že hned na prvním závodě sezóny mi to tak jde. To vítězství bylo super, ale měla jsem radost i ze sebe. Neměla jsem od sebe žádná očekávání, chtěla jsem si to prostě užít a s tím chci jet i na olympiádu.

Vítězství ale potěší, ne?
Mám ráda, když vyhraju, ale mám to ještě radši kvůli tomu, že udělám radost lidem okolo, mému týmu. Dávají do toho kus sebe a nic moc za to nedostávají, tak se mi líbí, jak jsou z toho nadšení.

Co bys považovala tuhle sezónu za úspěch?
Všichni mají cíle vyhrát ten jeden závod, ale já k tomu přistupuju jinak. Olympiáda je pro mě důležitá, ale snažím se brát sezónu celkově. Chci, aby se mi povedly i ostatní svěťáky, na každý závod se snažím soustředit stejně. Nechci se upnout jen na olympiádu, a pak být zklamaná, když to nevyjde. Je to moje první olympiáda, tak si říkám, že času je dost. A pro mě osobně je svěťák zajímavější, protože to není jenom jeden závod a člověk prokáže, jestli jezdí stabilně dobře.

Jak ses připravovala na letošní sezónu? Přizpůsobovala jsi nějak trénink přípravě na Soči?
Byli jsme trénovat v létě šest týdnů na Novém Zélandu. Celkově jsme se tam rozjezdili, posilovna a další cvičení probíhají pořád stejně. Myslím, že vyježděnost hodně pomohla, člověk si je jistější. Minulý rok se trénink osvědčil, takže nebyl důvod něco měnit.

Máš nějaký styl ježdění, který na závodech preferuješ?
Vždycky se snažím všem ujet na startu, a jet pak už sama, to mi vyhovuje nejvíc. Na druhou stranu, když člověk předjíždí, a pak vyhraje, tak je to super pocit.

Jak se na startu koncentruješ? Na co se soustředíš?
Před startem mi trenéři ještě radí, co se třeba na trati změnilo, jestli se trať nezrychluje, kde je nějaká díra a na co si dát pozor. Před samotným závodem už nic neměníme, hodně zkouším měnit styl jízdy v průběhu tréninku, ale při závodě už jedu na jistotu. Asi mám nějaké své rituály, ale nevím o nich, dělám je tak nějak automaticky.

Dřív jsi jezdila freestyle, v čem je snowboardcross jiný?
Jiný je v tom, že jedeme společně, a když vyhraju, vyhraju rovnou, protože jsem přijela před ostatními. Ne jako ve freestylu, kde člověk vítězí zprostředkovaně podle počtu bodů.

Jak vycházíš s trenéry?
Vycházíme dobře, jsme spíš kámoši. Je to asi tím sportem, třeba lyžování mi přijde jako dril, často trénují tátové své děti, je to dřina. Tohle je taky dřina, ale nikdo se tu netlačí na moje místo, protože nikdo další není. Hlavní trenér Marek Jelínek všechno hrozně řeší, ale to je potřeba, a Jakub Flejšar, ten zas všechno tak uklidňuje. Myslím, že se skvěle doplňují. Oba nás dobře znají a vědí, že ke každému z nás musí přistupovat jinak.

Předěl / box

Snowboardcross, zkráceně SBX, je dynamická odnož snowboardingu, při níž závodníci překonávají na úzké trati různé překážky, skoky, klopené zatáčky a další záludnosti. SBX je synonymem pro rychlost, adrenalin i tvrdé pády. Jezdí se po skupinách, vyhrává ten, kdo první protne cílovou pásku. Jedná se o kontaktní sport, při němž často dochází ke kolizím, pravidla strkání zatím nejsou pevně stanovena a posuzují se na místě. Poprvé se SBX zařadil mezi závodní disciplíny na americké prestižní soutěži extrémních sportů X-Games v roce 1997. Na olympiádě se objeví potřetí, první snowboardkrosaři vyjeli na olympijskou trať v Turíně v roce 2006.

Text 3

Ve sportu se vítězí i prohrává. Jak se vyrovnáváš se zklamáním, když se to nepovede?
Vím, že hodně sportovců říká, že prohra bolí, ale to já říct nemůžu. Prohra mě štve, ale většinou se mi to nepovede kvůli mé vlastní chybě. Takže nejsem ani tak naštvaná, že prohraju, ale spíš jsem naštvaná na sebe, že jsem to mohla udělat lépe.

Myslíš, že má tenhle sport u nás dostatečné zázemí?
Právě, že vůbec. Na profesionální úrovni u nás snowboardcross jezdí dva junioři, dvě holky a tři kluci, takže do deseti lidí se to vejde. I když mi někdy píší děti, jak mají začít, tak není kde začít, v Česku chybí tratě, není moc kde trénovat. Já jsem měla štěstí, že už jsem jezdila freestyle a uměla jsem skákat, to je základ. Dobré zázemí má snowboardcross třeba v Kanadě nebo USA, na svěťákách se stále objevují další mladí jezdci.

Z Čechů se na předních příčkách světových závodů ve snowboardových disciplínách objevují spíš ženy. Čím bys řekla, že to je?
Možná je to souhra náhod. Přijde mi, že kluci to mají těžší. Konkurence je u nich mnohem větší, možná je pro nás holky snazší se prosadit. Na svěťáku třeba kluků startuje 80, kdežto holek je polovina, a je to prostě znát. Ve snowboardcrossu může z prvních 20 kluků vyhrát opravdu kdokoli, jsou mezi nimi hrozně malé rozdíly. Taky je to o náhodě, kdo koho strčí, komu sedne trať a tak dále.

Snowboarding mě vždycky přišel jako sport trochu rebelský, jsi i ty povahou rebelka?
Minimálně se o to snažím. Nevím, jestli jsem rebelka, ale jdu proti systému. Třeba, když je nějaký příkaz, tak to spíš udělám opačně. I ve škole jsem vždycky měla za všechno poznámky.

Pozn. red. Rozhovor s Evou Samkovou jsme dělali těsně před olympiádou a vyšel v únorovém Aventuru.

box

narodila se 1993 ve Vrchlabí
začínala jako freestylistka
2008 začala jezdit závodně snowboardcross
2010, 2011 a 2013 trojnásobná juniorská mistryně světa
sezóna 2011/2012 zranění kolena a operace přetrženého vazu
únor 2013 vyhrála první Světový pohár v kanadském Blue Mountain
prosinec 2013 vyhrála úvodní závod Světového poháru v Montafonu
prosinec 2013 zlato ze Zimní univerziády v Monte Bondone
leden 2014 skončila druhá na X-Games v USA
hobby: koně, saxofon, surfing

Facebook

TOC

aventuro_footer