Je mi 8+

perex

„Dneska lezu maximálně sedmičku,“ hlásí nervózní Bára Zítková, když vidí na nádraží dva podivíny s fotografickou technikou. Tahle malá slečna se 132 centimetry nedávno vytáhla v Rakousku kolmou stěnu se 170 metry.

Kredity

T: Stanislav Mitáč, F: S. Mitáč, J. Freiwald, V: Jakub Freiwald

Text 1

Hned po chvíli se Bára s bráškou Jáchymem otrkávají. „A kolik je tobě? Čtyřicet?,“ tipují dvojčata věk kameramanovi Kubovi. Je mu něco přes dvacet, akorát se neoholil. Jim bylo před pár dny devět, tak už to hlásí jako velkou samozřejmost. Lezeckou formu má letos lepší Bára, tak jsme se zaměřili na ni. Má lepší techniku než Jáchym, leze lépe nohama. Po cestě ke skalám trochu pomlouváme učitelky ze základky. „Chovají se k nám jako k malým dětem!“

Je s námi samozřejmě i jejich táta Petr, kterého lezecká komunita vnímá dost kontroverzně. V diskusích na internetu ho lidé často tvrdě kritizují: „Jako nelezec si neuvědomuješ riziko, které dětem hrozí. Jsi nezodpovědný a máš málo zkušeností.“ Na druhou stranu, hodně lidí mu fandí:„Děláte to dobře. Je fajn, že se takhle věnuješ svým dětem.“ Tady je reakce Petra: „Za pochvaly děkujeme a kritikům dáváme v něčem za pravdu. Lezení nikdy nebude úplně bezpečné, ale riziko se snažíme různými způsoby eliminovat, například výběrem dobře odjištěných cest, vzděláním v oblasti horolezecké metodiky či kvalitní výbavou. Stát se může cokoliv, ale nepovažujeme lezení za nebezpečnější než třeba jízdu na koni nebo na bruslích. To by pak děti nesměly nic.“

 

VIDEO: Medailon o Báře

Předěl / Citace

„Velikost chytů pro Báru není rozhodující…
Udrží se téměř na všem.”

Text 2

Bára už si na to, že leze lépe než její táta, celkem zvykla. „Když jsem ho poprvé přelezla, měl radost,“ pokukuje po něm usměvavá blondýnka. V rakouských Alpách spolu vylezli vícedélkovou cestu dlouhou 170 metrů a Bára ji celou vytáhla na prvním konci lana. Tatínek lezl za ní, a když nemohl, tak vyšplhal po laně pomocí prusíku (uzel pro výstup po laně pozn. red.). „Znervózňoval mě ten potlesk lidí nahoře na vyhlídce,“ popisuje Bára pocity z výšky tří Petřínských rozhleden.

Galerie 1

Text 3

Proti trémě na dětských závodech jí táta koupil plyšáka. „Říkáme mu víla Trémulka a pomáhá mi,“ ukazuje Bára bílou kamarádku na sedáku. Vevnitř na umělých stěnách velké nebezpečí nehrozí, a tak tam Bára leze těžké cesty kolem obtížnosti 8+ UIAA a z mezinárodních závodů vozí jeden pohár za druhým. „Už se mi nevejdou na poličku,“ chlubí se. „Tak si je dávej do šuplíku,“ uzemňuje ji bráška Jáchym, který jich už získal také dost. S určováním obtížnosti je to složitější. Rozhodující pro obě děti není velikost chytů – udrží se téměř na všem, ale spíš délka „nápřahů“, jak s tátou říkají dlouhým pohybům mezi chyty. Když Bára zvedne ruce, dosáhne mi někam k obličeji.

V novém sportovním sektoru nedaleko Řeže u Prahy je vedro a lije ze mě pot i ve stínu. Bude kolem 28 stupňů. Bára leze v odpoledním slunci cestu Šrám, šikmou převislou trhlinu, která konči kolmou stěnou. Kvůli bezpečnosti ji necháváme lézt na prvním konci lana až od třetí expresky. Silově i technicky má nad skálou převahu, ale to při lezení nestačí. Důležitý je taky strach, který mám v závěru asi větší já než Bára. Těsně před koncem už hrozil „menší polet“. Mám jí podat ruku a zkazit přelez, nebo točit dál? Nakonec Bára cvakla poslední jištění a já jsem si oddychl.

A co plánuje do budoucna? „Chtěla bych se živit lezením a být mistryní světa. Kdyby to nevyšlo, tak budu dětská doktorka,“ usmívá se.

box

Bářiny úspěchy na skalách

170 metrů, délky v obtížnosti 7-, 7+, 7-, 7+, 7+ a 7+ (Hohe Wand, Alpy, Rakousko)

25 metrů, 7+/8- (Roviště, Česko)

obtížnosti 6+ až 7 pro tehdy čerstvě osmiletou Báru. (Norimberská věž, Frankenjura, Německo.)

Autoři

Standa Mitáč

Editor

Vystudoval obor Tisk a foto na UK, teď je na Mediálních studiích. Pracoval pro ČT a a Mf DNES. Nyní dělá web eMontana.cz.
Závislý na stavech, kdy neřeší datum –
v horách nebo na písku. Neléčí se.

Jakub Freiwald

Autor

Student mediálních studií, profesionální střihač, příležitostný fotograf a kameraman. Natáčí netradiční cestopisné dokumenty a předává své zážitky různými formami. Motto: „Když se chce, všechno jde.“

Facebook

TOC

aventuro_footer