Kyrgyzská masáž pozadí

perex

Yosemitská žula, patagonské tvary, spáry, kouty, sokolíky, plotny
i komíny… K TOMU Zelená údolí a romantické večery s kytarou
u ohně. toHLE VŠECHNO NABÍZÍ Údolí Karavšin zaříznuté
v Turkestánském hřebeni pohoří Pamiro-Alaj v Kyrgyzstánu.

Kredity

T a F: Jiří “Plizi” Pliska

Text 1

Tuhle oblast lezecky objevili Sověti v roce 1986, kdy tu uspořádali svůj alpinistický šampionát. „Závodníci“ se zakousli do logických směrů v dominantních stěnách a svými výstupy sbírali body do závěrečného hodnocení. Protože místa bylo pořád dost, tak celou akci zopakovali ještě o dva roky později. S pádem železné opony se zprávy o krásném lezení rozšířily do celého světa. Rusové, Ukrajinci a příslušníci dalších postsovětských republik pokračovali v objevovaní nových možností a zaměřili se hlavně na lezení s umělými pomůckami v těžkém stylu s fixními lany v početných týmech a jejich „hákovačky“ se pak pokoušeli vylézt „čistě“ občasní nájezdníci ze západu. („čistě“ ve smyslu nepoužívání umělých pomůcek, při výstupu se lezec drží jen skály, pozn. red.)

Extrémista si tady určitě přijde na své, ale může si zdejší panoramata vychutnat i normální lezec? Odpověď na tuto otázku jsme se pokusili rozlousknout společně s mým parťákem Ondrou Mandulou. Informace, které jsme o lezení před odjezdem posbírali, slibovaly dobrodružnou výpravu. Našli jsme například dva nákresy kraších cest na ne příliš vyzývavé vrcholky, popis výstupu SV pilířem na „Pik 1000 let křesťanství v Rusku“ a několik náčrtů stěn s nic neříkající ruskou obtížností 5B nebo 6A.

Galerie 1

Text 2

NEŽ PRSTY KONEČNĚ POHLADÍ DRSNOU ŽULU

Z letiště v Biškeku do Oše to jde autobusem nebo taxíkem po nové silnici lehce. Zdejší barevné tržiště dává ideální příležitost na nákup proviantu. Přesun do Batkenu, poslední větší výspy civilizace, už nabídne víc zábavy. Asfaltová cesta protíná uzbecké enklávy, a pokud nemáte vízum, je potřeba se vydat „po objezdne droze“. Taxikáři vám budou tvrdit, že cesta jde projet jedině džípem, je dlouhá a zkrátka že musíte zaplatit. Není to pravda. V Batkenu to chce na povolení pro vstup do pohraniční zóny, které je dobré předjednat s pomocí nějaké z cestovních kanceláří (my jsme využili služeb Munduz Tourist v Oši), přidat několik razítek – SNB, milicia a 10 km za městem ještě pograničnici. Pak už můžete směle vyrazit do hor.

Do Karavšinu se nejčastěji chodí z městečka Voruch, které je pro změnu tádžickou enklávou. Nás tady pěkně vypekli vojáci, od kterých jsme získali poslední razítko, za patnáctikilometrový průjezd Tádžikistánem si nechali bohatě zaplatit. Alternativou je cesta přes městečko Smarkandík a průsmyk Bezuaz. Pak zbývá už jen 50 km pěšky vyprahlým údolím s meruňkovými sady proti proudu řeky do jednoho ze dvou základních táborů v údolí Ak-su nebo Kara-su.

Předěl / Citace


„Pak zbývá už jen 50 km pěšky vyprahlým údolím s meruňkovými sady proti proudu řeky.”

Text 3

JSME NA MÍSTĚ, A TAK HURÁ NA LEZENÍ

Na seznámení s dolinou Ak-su jsme zvolili cestu „Missing mountain“ plotnového mága Paola Vitaliho z Val di Mello. Čtrnáct délek a 680 m lezení v obtížnosti 5b až 6b nás zavedlo na předvrchol Piku Slesova (nebo Russian Tower – cca 4200 m). Cesta je to pěkná, ale název sedí, protože končí na předskalí jen kousek nad nástupem „opravdových“ cest a tak rychle dolů a poohlédnout se po některém z dalších vrcholů.

Volba padla na „Pik 1000 let křesťanství v Rusku“ (4507 m). Místní mu říkají Šaitan Chana. To znamená dům ďábla. Tak si vyberte. SV pilíř, který prostoupili poprvé Francouzi v roce 1993, nabízí 1300 m převýšení a lezení do 6a. To je vše, co jsme o výstupu věděli.

Pokud ráno nejste probuzeni, přebrodění ledové říčky vám tento proces urychlí. Pokud je hezky, tak je to poslední voda, kterou potkáte. Po krátkém travnatém nástupu už následují položené plotny a spáry na širokém pilíři. Užíváme si slunečné počasí a 29 délek (3 až 6a) nás přivádí na velkou bivakovací polici 300 m pod vrcholem. Společně s námi tu jsou drsňáci bez spacáků – Ante a Aljaž ze Slovinska. Další den vychutnáváme posledních deset délek vedoucí jedním koutem na hřeben těsně pod vrcholem.

mapa

text 4

ELEKTRIKÁŘI NA ÚTĚKU

Ondra tu našel plechovku se záznamem ukrajinského výstupu. Luští azbuku, ale ve vzduchu je něco divného. „Nezdá se ti, že tu něco praská?“ „No jo, ty vole, to bude asi bouřka!“ Na posledních deset metrů k vrcholu najednou není čas. Rychlá střižba mě posílá prvního do slanění. Železo do báglu a vzhůru dolů. Ke konci padesátimetrové délky si říkám: „Sakra, co mě to tak brní na zadku?“ Ondra se taky rychle spouští a už kousek nad štandem volá: „Ty vole já normálně dostávám elektrický rány!“ Oba jsme si nechali vzadu na sedáku viset šťouradlo. (pomůcka pro vyndavání jištění ze skály pozn. red.)

Další sestup můžu krátce popsat slovy: Hromy blesky, zaseklé lano, 20 cm sněhu, družba (Slovinci přišli o jedno lano), dva spacáky a čtyři lidi aneb nejteplejší noc v životě, zaseklé lano, zaseklé lano, zaseklé lano, „pička materna!“… Marlbora pod stěnou.

Špatné počasí tu v červenci a srpnu naštěstí nikdy nevydrží dlouho, a tak po krátkém odpočinku zase vyrážíme do stěn!

 

(pozn. informace v článku jsou z roku 2007)

 

galerie 2

infobox

Central Piramid (nebo Ortoťubek 3850 m) – Lebeďev (1988) 5B – 18 délek. Nastup nepříjemným suťoviskem a 250 m lezení v horším materiálu na bivakovací polici. Pak 13 nádherných vyrovnaných délek spárami a kouty všech šířek 6a až 6b+.

Pik Slesova – Perestroika Crack – Pro nás byla moc těžká a nechali jsme si ji na příště. Cesta se skládá z 26 délek jednou nekončící spárou za 6a až 7b.

 

Asan (4200 m) – JZ pilíř cesta Alperina (1986) 5B – 800 m zábavných komínů, koutů a spár do 6b

Z lehčích cest se v Kara-Su leze ještě Diagonální cesta na Žlutou stěnu (3800 m) v obtížnosti 6, A0 nebo volně 6c (pár metrů). Údajně jsou to komíny a mokré širočiny, ale s krásnými výhledy. Nás na ní Ukrajinci nenalákali, a tak jsme si šli raději udělat vlastní cestu (cestičku) (5 délek 6 až 7-). Místa na nové cesty je tu dost.

 Pár slovíček, co se mohou hodit i v jiných zemích bývalého SSSR.

 

kaski   helmy
koški   mačky
virovka   lano
spusk   slanění
ledoruby  cepíny
strachovka   jištění
lépjoška   místní chleba (placky)
dieročka   navrtaná 8mm dírka ve skále, do ní háček, po kterém se leze (technicky)

 

Facebook

TOC

aventuro_footer