Páteř ze železa

perex

Není to moc dlouho, co na hoře Pyramidenspitze přišla o život česká turistka. S ohledem na tuto tragédii nabízím zkušenosti, které jsem nasbíral za dvacet let pohybu po via ferratách. Snad pomohu k tomu, aby se podobné tragédie opakovaly co nejméně.

Kredity

T: Martin Kus F: Jakub Cejpek, S. Mitáč V: S. Mitáč

Text 1

Aby všechno proběhlo v pořádku, musíme ještě doma pečlivě zvážit svoje síly. Klíčové je zvolit takovou obtížnost trasy, na kterou s rezervou stačíme, případně na kterou stačí ten nejméně zkušený člen skupiny. Obtížnost vždy obsahuje mnoho aspektů, jako jsou technická náročnost, nadmořská výška, délka túry, expozice… Rozhodnutí nám usnadní klasifikace obtížnosti zajištěných cest, která disponuje škálou A-E.

 

Asi pohoda, Bát se dá, Celkem těžké, Docela dost těžké, Extrémní

 

A Lehké horské túry po pohodlných cestách zpravidla do nadmořské výšky 2000 m.

B Horské túry po cestách, které mohou být úzké a strmé, bez ledovců, většinou v nadmořských výškách mezi 1800 a 2700 m, místy zajištěné.

C Těžší horské túry po exponovaných cestách a stezkách, někdy v terénu bez cest. Části zajištěné ocelovými lany, žebříky, kramlemi apod. Terén může být občas velmi strmý.

D Velmi těžké horské túry ve skalnatém terénu, částečně či úplně zajištěné ocelovými lany, žebříky či kramlemi. Na mnoha místech je terén velmi strmý či zcela kolmý. Součástí může být i lanové přemostění, přechod strmých sněhových polí apod. Nutné horolezecké zkušenosti a dobrá fyzická kondice. Nelze doporučit začátečníkům!

E Technicky náročné vysokohorské túry částečně zajištěné ocelovými lany, žebříky, kramlemi apod. často v nadmořských výškách 3000 m a výš. Součástí může být i pohyb po ledovcích, takže kromě vybavení na ferraty je potřeba i ledovcové vybavení. Nutné horolezecké zkušenosti, fyzická vytrvalost, smysl pro orientaci v terénu atd. Některé úseky zajištěné cesty mohou být i převislé. Stejně jako u obtížnosti D nelze doporučit začátečníkům.

V literatuře se můžeme setkat i s podrobnější klasifikací, která zahrnuje odděleně technickou náročnost a rámcové horolezecké podmínky. Udává se v tomto formátu:

KS (klettersteig) 1-6 (technická obtížnost) A-E (horolezecké podmínky).
Technická náročnost obsahuje informace o tom, jak je terén kolmý (či převislý), jak hojně jsou použity umělé stupy, zda cesta obsahuje přemostění, přeskoky… Zkrátka jak velké lezecké zkušenosti musí turista mít, aby byl schopen ji zdolat.
Horolezecké podmínky zohledňují zejména celkovou délku túry, nadmořskou výšku, převládající klimatické podmínky apod.

Velmi známý “Bert-Rinesch-Steig” na Grosser Priel je například klasifikován jako KS 4-5/C.

Galerie 1

Text 2

Je libo déšť nebo sněžení? Radši čaj na chatě

 

Při plánování výstupu je kromě zvolení vhodné obtížnosti důležitá i předpověď počasí. Pokud jsou hlášené podmínky nejisté či vyloženě špatné, pak je nejlepším rozhodnutím túru odložit. Déšť, vítr, sněžení a námraza mohou postup po zajištěné cestě nesmírně zkomplikovat či úplně znemožnit. Snad největším rizikem souvisejícím s počasím jsou však bouřky. Blesk, který uhodí do ocelového jištění dokáže “vymést” vše, co na něm v tu chvíli je.

 

Sledováním předpovědi i aktuálního počasí v terénu se dá bouřkám částečně vyhnout, ale někdy se počasí změní tak rychle a nečekaně, že není jiná možnost než bouřku na ferratě přestát. V tomto případě doporučuji zbavit se veškerých kovových předmětů a ustoupit prvním možným traverzem co nejdále od ocelových lan. Hlavní je nepanikařit a ustoupit jen v případě, že je terén k tomu vhodný a relativně bezpečný. Nesmíme zapomenout na fakt, že jakmile z ferraty sejdeme, nejsme jištěni. Případné únikové trasy si nastudujte už během plánování výstupu.

Předěl / Citace

„Blesk, který uhodí do ocelového jištění, dokáže vymést vše, co na něm v tu chvíli je.”

Vybavení

Jak ubrzdit pád?

 

K výše zmíněné aktivní bezpečnosti, která tkví zejména v prevenci, musíme připojit i bezpečnost pasivní. Ta přichází na řadu v okamžiku, kdy jsme se ocitli v situaci ohrožující naše zdraví či dokonce život. V tomto ohledu pomůže kvalitní ferratové vybavení.

 

Ačkoliv drtivá většina vysokohorských turistů používá pouze sedací úvazek, lze na via ferraty doporučit pouze kombinaci sedacího a prsního úvazku, pro děti pouze celo tělový. Pádové zatížení může na zajištěné cestě dosáhnout tak vysokých hodnot, že je žádoucí, aby síly působící na tělo byly co nejvíce rozložené, jinak hrozí vnitřní zranění.

Toto zařízení je možné koupit ve specializovaných outdoorových prodejnách. Skládá se ze samotného amortizátoru (na bázi trhací smyčky či prokluzové brzdy), lana (často pružného) ve tvaru písmene Y a dvou speciálních ferratových karabin s automatickým dlaňovým zámkem. Vše je spojeno v jeden celek bez možnosti oddělit jednotlivé části. Jako doplněk je vhodná pevná odsedka (kratší smyčka pro sebezajištění) se zámkovou karabinou. Tu použijeme zejména při překonávání přemostění. Jde o to, že při odsednutí do pružných konců ferratového jištění se prodlouží natolik, že již nedosáhneme na žádný dostupný jistící bod.

Veledůležitá součást vybavení, zabraňující úrazu padajícím kamením. Jelikož nejsme na ferratě téměř nikdy sami, mohou turisté pohybující se nad námi shodit kámen přímo na naši hlavu. Přilba musí opravdu dobře sedět, proto je nutné ji při nákupu řádně vyzkoušet. V současnosti jsou na trhu dva typy přileb. Skořepinové a skořepinové s pěnou. Druhá verze je modernější a vykazuje v testech efektivnější pohlcení rázové síly při nárazu.

Kvalitní ferratové rukavice zvláště na těžkých zajištěných cestách eliminují odřeniny a puchýře způsobené pevným úchopem kovových částí jištění. Tímto jsou postiženi zejména začátečníci, kteří nemají lezecké zkušenosti, lezou málo nohama, a tak musí tento nedostatek kompenzovat hrubou silou paží. U těžších ferrat doporučuju rukavice s volnými konci prstů, aby bylo možné uchopit i malé chyty.

Nejlepší volbou jsou ferratové speciály. Jedná se o kotníčkové měkčí boty, které disponují podrážkou s vysokou adhezí doplněnou ve špičce tzv. climbing zónou. Ty umožňují bezpečně stoupat i po poměrně malých stupech podobně jako je tomu u lezaček. Nelze je doporučit v těch případech, kdy túra obsahuje i ledovcové pasáže vyžadující užití maček. Pak nezbývá nic jiného než zvolit tvrdší pohorky pro klasickou vysokohorskou turistiku.

Doporučuju obohatit standardní horskou lékárničku o větší množství náplastí, které se hodí na odřeniny všeho druhu.

Crash test ferrátového setu se 100kg závažím. Areál firmy Singing Rock, Poniklá.

Crash test ferrátového setu se 100kg závažím. Areál firmy Singing Rock, Poniklá.

Předěl / Citace 2

„Rukavice eliminují odřeniny a puchýře způsobené pevným úchopem kovových částí jištění.”

Text 3

Pošlapané ruce, dáma bez lana a pejskař na konec

 

O problematice pohybu na zajištěných cestách už bylo napsáno množství knih a odborných publikací. Přesto se najdou tací, kteří nerespektují ani ty nejzákladnější pravidla a doporučení. Jako odstrašující příklad bych teď rád uvedl pět nejhorších prohřešků, se kterými jsem se na svých výstupech setkal.

 

1) Chlapík leze po zajištěné cestě pouze s prsním úvazkem. Těžko říct, zda tuší, že tohle je i při menším pádu jasná vstupenka na hřbitov. Bohužel jsem toho byl svědkem opakovaně, a to nejen u českých turistů, ale i turistů z alpských zemí.

 

2) Několikrát jsem se setkal s lidmi, kteří šli po ferratě pouze s odsedkou bez tlumiče pádu a jen s jednou karabinou. V okamžiku přecvakávání byli nejištěni. V jednoduchém terénu by se tento prohřešek dal tolerovat, u těžších cest je ale naprosto nepřípustný. Rázová síla působící na tělo i při menším pádu v kolmém terénu je obrovská. Pokud chybí tlumič pádu, dojde k přetržení lana či rozlomení karabiny a následnému pádu. I kdyby vybavení tento ráz vydrželo, lidská páteř to nezvládne.

 

3) Nedávno jsem na zajištěné cestě Drachenwand nad Mondsee (klasifikace C/D) zažil situaci, kdy se těsně pod vrcholem v těžší partii zpomalilo tempo skupinky nad námi, a proto jsme museli výrazně zpomalit i my. Jeden člen skupinky pod námi, která nás tím pádem dohnala, se mi tak tlačil na záda, že jsem mu v jednom okamžiku málem šlápl na ruku. Požádal jsem ho tedy svou chatrnou němčinou, aby chvíli počkal a nechal si větší rozestup. Dodržení rozestupů je nutné nejen kvůli bezpečnosti, ale i pro pocit klidu a pohody. V horách bychom se měli hlavně kochat a ne závodit.

 

4) Před pár lety jsem v národním parku Gesäuse potkal na ferratě paní, která nebyla zajištěná vůbec, zato měla teleskopické hůlky. Trnul jsem, aby jí nepodklouzla noha a nezamávala nám těmi hůlkami na rozloučenou.

 

5) A borec nakonec: Na jedné ferratě jsem potkal staršího pána, který se k jištění připoutal řetízkem na psa připnutým k pásku u kalhot.

 

Buďte opatrní a pamatujte, že vaše páteř není ze železa. Každý výstup by měl končit tak, že se dole u auta těšíme na ten příští.

INFO

Zajištěná cesta neboli feráta (z italského označení Via ferrata) je stezka v náročném horském terénu vybavená fixními jistícími prvky (ocelová lana, žebříky, kramle či kolíky). Ty mají zajistit bezpečnost turistů, kteří by bez takového jištění nebyli schopni cestu absolvovat.

 

Historie zajištěných cest sahá do roku 1843, kdy byla vybudována první feráta na Hoher Dachstein v Rakousku. Za první světové války došlo k jejich prvnímu rozmachu – italští a rakouští vojáci budovali ve velkém stezky v Alpách a Dolomitech nejen pro sebe, ale také pro přemisťování těžké vojenské techniky.

 

V současnosti se staví zejména sportovní feráty, jejichž cílem je poskytnout lezecký zážitek za cenu velmi přijatelného rizika.

 

Ferraty 05

 

Facebook

TOC

aventuro_footer