První pravidlo
Nepadej!

perex

Jaro nás vybízí k většině lezeckých aktivit – sportovním lezením počínaje a slackline a boulderem konče. V době, kdy vyráží do českých skal zástupy nadšených prvolezců, nastávají pro záchranné složky daných lokalit opravdové žně.

Kredity

T a F: Pavel Oliva (velitel lezecké záchranné služby ERS)

Text 1

Stačí obchůzka po stěnách berounského Alkazaru a zaznamenáte víc chyb než v diktátu prvního stupně základní školy. Tu uzel uprostřed lana blokujicí presku, tu nedobraný lezec, tu lano bez uzlu na konci. Asi nejfrekventovanější chybou lezeckých aktivit v tuzemsku je nedocenění významu lezecké přilby. Při záchranných pracích ve skalní stěně patnáct metrů nade mnou spadl neznámému prvolezci snubní prsten, obyčejný kroužek. V průběhu letu však získal tak velkou kinetickou energii že mi na zásahové přilbě odrazil lak a vyryl znatelný šrám. Co by takový prstýnek způsobil na hlavě bez přilby když zachová památku na speciálním termoplastu? Cílem našeho dnešního povídání jsou v návaznosti na můj příklad úrazy hlavy a páteře při výškových aktivitách.

Díky finanční dostupnosti vybavení, se sportovnímu lezení věnuje čím dál více zájemců. Osvěta prvni pomoci a bezpečnosti na skalách je v plenkách. Za následek má každý rok nemilou statistiku sportovních úrazů. Co si tedy počít s pádem, natrefíte-li na neopřilbené sportovce?

foto

Text 2

Tedy na co bychom se měli soustředit v rámci získání základních informací o zranění po pádu? Pojďme situaci zformovat do jednoduchého algoritmu a následně jej prodiskutovat:

• Je pacient při vědomí? Dýchá? Komunikuje?
• Je potřeba intervenovat krvácení?
• Je nutné pacienta polohovat?
• Vyžaduje stav pacienta záchrannou službu?

Dispečer záchranné služby je ve vteřině vaším průvodcem všech život zachraňujících výkonů, ale když není telefon ihned po ruce a je potřeba jednat, výše uvedený algoritmus a jeho řešení je v tu chvíli nade všechno. Klíčovými informacemi pro dispečera jsou také:

• mechanismus ůrazu, pád lezce a z jaké výšky, sesuv kamenů či prosté zakopnutí…
• byl pacient v bezvědomí? Pamatuje si na úraz a události s ním spjaté?

Po těchto základních informacích dispečer volí druh transportu a popřípadě i jiné záchranné složky, které jsou na místě události potřeba, leteckou záchrannou službu nevyjímaje.

Začněme však situacemi, které se mohou bežně stát – tedy od nejlehčí typologie kraniotraumat, od tržných a řezaných ran kupříkladu ve vlasovém pokryvu. Porušení kontinuity kůže a krvácení vypadá na hlavně vždy dramaticky, avšak jeho intervence je jasná – není li v ráně cizí předmět, stlačíme ji a pokud možno kryjeme. Je-li rána zející a vyžaduje nemocniční intervenci,tedy například pár stehů, nepodceňujte faktor času. Ránu je nutné adaptovat a sešít co nejdříve po jejím vzniku – budete-li ránu jakkoliv tmelit, nebo ji necháte ladem, visí nad vámi při nejlepším šeredná jizva s dlouholetými dozvuky, při nejhorším infekce s rychlým rozvojem a bez řešení i nepříjemným koncem smrkového penálu. Jak postupovat při jiných krvácivých stavech už ode mne znáte z předchozích článků.

Předěl / Citace 2

Text 3

Pád ze šesti metrů – zlomenina a krvácení

 

Pojďme k zavážnějším stavům příkladem: Pacient po pádu z šesti metrů po selhání jističe – neupomíná se na událost, po minutě spontánně nabyl vědomí, v levém uchu patrná krvavá sekrece, udává mravenčení dolních končetin, na předloktí levé ruky po nešťastném kontaktu s kamenem při dopadu otevřená, zející, krvácející zlomenina. Přicházíte na místo události pár chvil po pádu…

S ohledem na výzor pacienta ihned voláte záchrannou službu, jejíž dispečer vás začíná navigovat, jak si s pacientem poradit. Určení přírodní lokalizace by nemusel být problém pomocí kupříkladu turistické trasy, GPS souřadnic či orientace v terénu. V případě hůře čitelného terénu vás dispečer může vyzvat, aby jeden z vás šel vyčkat na posádku v místě styku s nejbližší pozemní komunikací, a odvedl je na místo události. Pochopitelně tak učiníte jedině ve chvíli, kdy je vás na místě dostatek, a pošlete sanitě naproti například čumila a radiče, který neumí ani překážet.

Zpět k našemu pacientovi. Na prvním místě je zástava masivního krvácení, jedná se o otevřenou zlomeninu, a tak nezbývá než zaškrtit na paži pryžovým škrtidlem dokud krvácení neustane. Krvavá sekrece z nosu či uší může značit pro poškození kontinuity mozkolební bariéry. Jedná se o závažný stav k rychlému řešení, na vás je v tu chvíli pouze krytí a ohlášení nálezu dispečerovi.

Vyskytujete-li se v oblasti, kde jsou záchranné složky dostupné a není potřeba pacieta transportovat po vlastní ose v rámci vysokohorského extrému, zcela jistě odmyslíme fixaci, dlahování a jakékoliv improvizované pumprdlikování. Nejste-li zrovna pod vrcholem Annapurny, nemá improvizované znehybnění smysl. Jádrem pudla je, že ve chvíli nakládání dlahy začínáte velmi bolestivou manipulaci s končetinou a zvyšujete tak rizika sekundárního poškození pacienta. Dalším negativem je bezesporu fakt, že přicházející záchranář bude chtít končetinu vyšetřit, a tak vaše dílo stejně rozstříhne.

Nejhorší variantou improvizovaných fixací je krční límec. Fixace krční páteře náleží profesionálům, a i když se krčním límcem ohání nehodová asistenční služba i redaktor bulváru pod názvem článku „domácí lékař“, může s ním uživatel situaci rapidně zhoršit. Jakákoliv manipulace formou postranních či rotačních pohybů hlavy může posunout ostré hrany zlomeného obratle a poškodit míšní kanál. Hlavu lze pacientovi do příjezdu záchranné služby fixovat pouze dlaněmi. Tedy až otevřete Belzebubzeitung a dočtete se o krčním límci z novin a trojcípého šátku, upalte plátek i s jeho autorem.

citace


“Nejste-li zrovna pod vrcholem Annapurny, nemá improvizované znehybnění smysl.”

text 4

Neznalost svědků zabíjí

 

Kolikrát už pod vrcholem u pacienta padla věta: „Hlavně na něj nesahejte, má něco s páteří” a kolik lezců i nelezců už stála život? Manipulace s pacientem s takovýmto zdravotním obrazem má smysl jen tehdy, jestliže to situace bezprostředně vyžaduje, to ano. Jenže ve chvílích, kdy je třeba jednat, se neděje zhola nic. Jedná se zejména o pacienta v bezvědomí, který začíná zvracet. V takovou chvíli je padlý lezec na zádech odsouzen ke vdechnutí zvratků s následným poškozením plicní tkáně, tedy ke stavu, kdy lze velmi zřídka pomoci. Při počínajícím zvracení je vhodné pacienta ve více zachráncích, dle instrukcí dispečera, otočit na bok tak, aby zvratky mohly volně vytékat a dýchací cesty nebyly ohroženy. V takových případech zabíjí zejména nečinnost a neznalost svědků události.

Posledním strašákem je spíše otázka pseudoetiky. Řada svědků popisuje obavy z poskytování první pomoci po pádu jakožto: „Já začnu něco dělat, a on mě pak zažaluje, že je ochrnutý…“ V takové chvíli není prostor pro fabulace, vyžaduje-li stav pacienta resuscitaci, neprodleně ji zahájím, stejně tak vyžaduje-li polohování k zamezení vdechnutí zvratků. Rozhodování o budoucnosti pacienta nepřísluší nikomu z nás, tedy opět se snažme o vydání našeho maxima.

Po příjezdu záchranných složek klademe velký důraz na zajištění pacienta s následným šetrným transportem. Vždy se snažíme zamezit sekundárnímu poranění při transportu exponovaným terénem. Proto jsou využívány celotělové fixační pomůcky popřípadě s možností vertikálního či horizontálního visu.

Postupujme tedy s rozmyslem nejen při výstupech, sestupech a balancování na lajně, ale i ve chvílích, kdy je potřeba vaši pomoci, bez níž by pacient už nemusel být mezi námi. A proto míjíte-li jističe bez helmy, který se s brýlemi na dálku vyhybá padající šotolině, podívejte, na jak tenkém ledu stojí…

Mnoho zdaru pod skalou jejíž vertikály, krve a potu vždycky tolik stály.

Facebook

TOC

aventuro_footer