Skoro na dosah...

perex

Ikdyž technika postupuje směle vpřed, nelze očekávat eliminaci všech rizik. Musíme se smířit s faktem, že laviny budou padat nadále. gravitaci nezměníme a dobrodružství končící smrtí sotva někoho odradí. přečtěte si příběh, vám ukáže fatální přehmaty jeho aktérů…

Kredity

T: Pavel Oliva Ilustrační foto: Stanislav Mitáč

Text 1

V lavině

 

Na švýcarském Piz Palü je azurové poledne a dvoučlenná výprava právě dosahuje místa, kdy odloží skialpy a naváže pěším výstupem. Po celé dopoledne následuje a bohužel i slyší skupinu tří německých skialpinistů s náskokem stometrového převýšení. Nyní jsou tři mladíci v hřebenu nad návějí, která svým vzezřením budí solidní respekt. Při špatně zvolené trase výstupu se náhle návěj trhá a startuje deskovou lavinu přímo ohrožující skupinu pod hřebenem. O několik minut později se dostaví zlověstné ticho nad laviništěm. Na místě čerstvého splazu laviny velmi neopatrně sestupují členové německé výpravy za cílem nálezu svého kolegy, který díky absenci navázání zmizel v utrhnuté návěji neznámo kam.

O dvoučlenné výpravě v jejich závěsu pod hřebenem nemají tušení. Neopatrným sbíháním svahu výprava ignoruje možnost stržení další sněhové masy, naštěstí sekundární lavinu nestartují. Po dosažení vrcholu laviniště se oba nešťastníci rozhodli přepnout jeden pípák do pozice vyhledávání. Bohužel začíná zběsilá chaotická honička za signály po laviništi, hledač netuší, co chaos siločar znamená, ubírá se tak různými směry bez jakékoliv systematiky. Druhý člen přeživší výpravy sestupuje po laviništi za cílem lepšího mobilního spojení netuše, že zdrojem rušivých signálů je také on díky svému vyhledávači v pozici vysílání. Po spojení s operátorem tísňové linky je značný problém dopídit se, na jaké straně vrcholu vlastně lavina padla a kde se skupina aktuálně nachází. Po deseti minutách od pádu laviny je zaznamenán blízký signál. Oba členové výpravy ihned začínají kopat, bohužel však s jednou lopatou. Po pár minutách urputného odhazování tuhé sněhové hmoty je nalezen člen vlastní výpravy, jenž nejeví známky života. Skupina je vysílena a zdrcena katastrofickým zjištěním, a i když jejich kolega nemá navenek zranění neslučitelná se životem, resuscitaci nezahajují (na pozdější otázku záchranných složek, proč nebyla resuscitace zahájena, nedokáží odpovědět).

Další oběti

 

O půl hodiny později jsou na místě události první záchranné složky. Místo pro bezpečné přistání letecké záchranné služby nebylo v bezprostřední blízkosti splazu, a tak se skupina musela vydat částí terénu pěšky. Záchranáři zjišťují, že další signály nejsou pouhým rušením vyhledávačů, jak tvrdí výprava, ale dva členové výpravy pod hřebenem…

Uplyne 45 minut, jaká je situace? První z výpravy pod hřebenem utrpěl zranění hrudníku neslučitelná se životem, druhý nalezenec byl ihned po nálezu podroben resuscitaci, která byla ukončena po ohřátí těla na stanovenou teplotu nutnou ke konstatování smrti lékařem. Zbytek německé výpravy byl letecky transportován do nejbližšího zdravotnického zařízení.  

Předěl / Citace 2

„Laviniště je změť stlačených hroud sněhu a mnohdy i stromů a kamenů.”

Text 2

Jak postupovat správně?

 

Zamyšlení nad událostí se slovy „co by, kdyby“ je více než žádoucí. Chyby tříčlenné výpravy s mizernými zkušenostmi bez horského vůdce a patřičného vybavení, stály život nejen jejich kolegu, ale i nic netušící výpravu. Kde byly fatální chyby a co se dalo udělat lépe? Věnujme se zejména chybám v lavinové záchraně.

Máte-li možnost a hlasový fond, při počínající lavině řvěte, co to jde, třeba se podaří upozornit kolegy na počínající splaz. Jestliže je lavina masivní a nejedná se o prašný firn, kterému lze ujet, snažte se odhodit hůlky, shodit lyže a udržet se ze všech sil na povrchu laviny doslova „placáním a mácháním”. Ve chvíli, kdy vám lavina líže hýždě a vy máte batoh s lavinovým plovákem, aktivujte jej. Účinek samozřejmě není možné garantovat, nicméně šance se zvyšují a při troše štěstí zůstáváte nad hladinou laviny. Dostává-li se zastavující sníh přes vás, není zbytí a rad, a tak se před úplným zastavením sněhu pokuste před obličejem vytvořit vzduchovou kapsu. Panika váš stav v závalu nezlepší, i když se snadno říká zachovej chladnou hlavu, recept na to není. Dále zbývá jen doufat, že vaši kolegové jsou rychlí a vědí co dělat.

Nejzkušenější ve skupině určí plán dalších činností, není prostor pro demokracii a hádky. Tedy všichni koule sebou a neztrácet čas. V případě našeho příběhu se hrozba strhu sekundární laviny nepotvrdila, avšak berme takové riziko v potaz a zvolme vždy nejbezpečnější cestu k laviništi. Většina vyhledávačů disponuje pro případ sekundárního splazu „pojistkou” – ve chvíli, kdy je pípák v pozici hledání v delší nečinnosti – bez pohybu – je automaticky přepnut do pozice vysílání.

Laviniště je změť stlačených hroud sněhu a mnohdy i stromů a kamenů. Pohyb může být nesnadný, vysilující. Proto je na místě zvolit při hledání systém, abyste se po pár metrech nešourali, jak krkonošská obleva. Nelze-li určit počátek pátrání dle poslední spatřené pozice hledaného, začínáme u hrany laviniště. Zapínám pípák do pozice vyhledávání a jsem sám, proto volím například systém esíček z leva do pravé strany laviniště. Jste-li dva a více, je možné volit například systém dvou paralelních esíček, či rojnici. Všichni nezasažení přepínají pípáky do pozice vyhledávání – v našem příběhu zapříčinil pípák volajícího člena výpravy další rušivý signál, díky kterému byla ignorována zasypaná výprava. Většina vyhledávačů navádí po siločarách, novější přístroje počítají přímou trasu – poznejte svůj pípák do nejmenších podrobností.

Pozitivní nález? Nyní přichází na řadu sonda. Valná většina zavalených se nachází nepříliš hluboko pod hladinou laviny, třeba i pouhých 30 centimetrů. Masa je však tak hutná, že je vlastní vykopání nadlidský výkon. Je-li sonda pozitivní – s nálezem – nikdy ji nevytahujeme a ihned začneme kopat. Lopata je plnohodnotnou součástí „svaté trojice”, a i když rytí na zahrádce k smrti nesnášíte, patří k vybavení stejně jako sonda s vyhledávačem. Nekopejte dolů „po sondě”, ale od spoda směrem k ní, lépe tak postiženého odhalíte a vyprostíte. Při pádu laviny (statisticky) bez záchrany umírá čtvrtina postižených na způsobená zranění a zbytek na udušení, myslete tedy na časový pres. Prvních patnáct minut zasypání přežije 93 % postižených, úspěšnost po této hranici rapidně klesá. V případě našeho příběhu tak dva zachránci s jednou lopatou ztratili mnoho cenných minut – nad zasypaným kolegou jsou necelý metr, trvá to, neb u pramene jsem a žízní hynu.

 

citace


„Mnohdy je terén natolik obtížný, že má záchranář chuť dispečerovi říci, kam má jít… ”

Text 3

…další možnosti

 

Další techniky záchrany přísluší profesionálům, a v rámci dojezdových časů v exponovaných terénech je počátek pátrání stejně vždy na přeživší výpravě. Mnohdy je terén natolik obtížný k rychlému dosažení k postiženému, že po tom, co dispečer řekne záchranáři, kam má jet/letět, má záchranář chuť dispečerovi říci, kam má jít. Váš lavinový vyhledávač je stále nejrychlejším prostředkem záchrany. Lavinový pes je ve srovnání o čtvrt hodiny pomalejší, a sondující rojnice se dostává na časy od 4 do 16 hodin nálezu. Příběhů, jako je ten náš, je za každým vrcholem celá škála, a i když neodradí svým koncem novopečené skialpinisty od aktivního machringu a podcenění výstupových podmínek, snažte se alespoň vy, čtenáři, ve svých výpravách o maximální bezpečnost a připravenost. Tak mnoho zdaru a pamatujte: “adin dva, adin dva neumrznem nikagda!”

Facebook

TOC

aventuro_footer