Z baráku na barák

perex

Freerunning – gymnastika v městské divočině. Borci napínají své svaly vysoko nad ulicemi… Ne všichni k nim vzhlížejí s obdivem.  Jak to mají s policií? Poví kaskadér a lezec Tomáš Rydval.

kredity

T: Tomáš Rydval, F: Jan Zátorský

text 1

Krásný pohled na zasněženou Prahu a uklidňující ticho zimní noci nepříjemně přerušil do nejvyšších otáček vytočený motor a pronikavý pískot gum. Romantická atmosféra se rázem změnila v atmosféru holywoodského akčního filmu. Bílá oktávka objela smykem roh výškové budovy a prudce zastavila na chodínku pár centimetrů od Jirky, který nás měl v případě jakéhokoli rizika varovat. Varování nebylo třeba. Policejní ansámbl se přiřítil se vší parádou.

“Máte tam pojistku?”

Celou situaci jsem s otevřenou pusou sledoval společně s Kubou ze střechy obklíčené budovy. Jeho vyděšené: „Ty vole! (Krávo se tehdy ještě neříkalo.) Co teď?“ mi zní v uších ještě dnes. Z auta vyskákali čtyři ozbrojení policajti v neprůstřelných vestách a okamžitě začali úřadovat. Nejstarší Jirka bral jako jediný celou situaci s lehkým nadhledem. S rukama nad hlavou se snažil přemluvit policistu, aby namířil hlaveň jeho zbraně jinam než na jeho čelo. „Máte tam pojistku? Omylem zmáčknete a máme zkaženej večer.“ Zatímco zbylí tři policajti nás přes mušky svých pistolí pozorně sledovali při slézání ze střechy, na “místo činu” přijížděla další auta. Auto bezpečnostní agentury, která měla objekt hlídat, a auto městské policie, která byla nejspíš zvědavá, co se to těsně před Štědrým dnem v jinak klidné čtvrti děje. Zkrátka cirkus jak má být.

Dalo nám obrovskou práci přesvědčit policejní jednotky koktavou řečí, že naším cílem bylo v bezmála 20metrové výšce přeskočit z jedné střechy na druhou.

Možná právě doba vánoční, možná ochota policistů, absence jakýchkoliv předmětů v našich batůžcích nasvědčujících kriminální činnosti, nebo snad všechny tyhle okolnosti společně nás tehdy zachránily od jakéhokoliv postihu. Jediný, kdo nakonec skončil na policejní stanici, byli rodiče Kuby, který v té době ještě nebyl plnoletý.

galerie 1

text 2

Salta a vruty v práci

Díky historce jsme se stali mezi našimi tehdejšími kamarády populární, což nás v provozování podobných akrobatických kousků ještě víc motivovalo. Postupně jsme se při společných trénincích nescházeli dvakrát, ale pětkrát týdně, dodržovali jsme tréninkové plány a vedli si tréninkové deníky. Do toho jsme rozebírali videa a pracovali s odborníky z jiných sportovních odvětví: hlavně lezení, gymnastiky a skoků do vody.

Odstraňovali jsme chyby, zlepšovali techniku salt a vrutů… Freerunning se pro nás stal plnohodnotným sportem. Z obyčejných přemetů se stala salta s vruty do přeskoků jsme začali přidávat salta. Ze zábavy se nám časem stala obživa. Kuba získal místo akrobata ve světoznámém Cirque du Soleil a Jirka začal reprezentovat ve sportovní gymnastice a později za peníze trénovat různé akrobatické disciplíny. Já dostal díky freerunu a lezení šanci pracovat pro prestižní kaskadérskou agenturu Filmka.
    
Právě díky Filmce jsem se během následujících let na střechy podíval ještě mockrát.

citace 1

“Odstraňovali jsme chyby, zlepšovali techniku salt a vrutů… Freerunning se pro nás stal plnohodnotným sportem. A ze zábavy se nám časem stala obživa.”

text 3

S policií jsem se při provozování freerunningu dostal znovu do kontaktu jen jednou. Začalo to takhle – naši skupinu SaltoMortale.cz oslovil profesionální fotograf Jan Zátorský s cílem nafotit pár sportovních fotografií.

Jako jednu z lokací jsme vybrali garáž, kterou vlastním. Pár minut poté, co jsem vylezl na její střechu, přijelo auto městské policie. Zpoza bočního okénka mě sledoval drsný policista ve slunečních brýlích, jako by si Chuck Norris obhlížel svoji další obět ve filmu Sám proti teroru. Když se další minutu nic nedělo, dali jsme se s fotografem opět do práce. V tu chvíli sjelo okénko dolů.

„Slezte dolů! Jste majitel objektu?“ zaburácel přísným tónem policista.
„Jsem.“ Opověděl jsem pravdivě ze střechy garáže.
„Slezte, nebo zavoláme majitele!“
„To nepůjde, mám vybitý telefon.“
„Tak slezete, nebo ne?“

Vtipnou slovní výměnu s policistou jsem raději ukončil seskokem ze střechy. Stejně jsme usoudili, že z fotek kolem garáže nic moc nebude. Díky výborné práci fotografa Zátorského se fotky z ostatních lokalit dostaly na výstavu Czech Press Photo.

 

Kam tedy chodit?

V zájmu rozumných parkouristů a freerunnerů je neprovokovat okolí a nepřijít tak o možnost provozovat náš koníček úplně. Proto se dnes k provozování parkouru a freerunningu využívají převážně tolerované lokality, v Praze jsou to např. Koh-i-Noor nebo Vltavská. Vznikají speciální hřiště plná překážek a k tréninku jsou využívány gymnastické tělocvičny.

video

Tomáš zastupuje herce v reklamě pro Towercom

BOX

Freerunning je sport, který se vyvinul z parkouru a jedná se o akrobacii ve městě či v přírodě – skákání po střechách, přeskakování zábradlí, salta… Dalo by se říct, že je to gymnastika mimo tělocvičnu.

U parkouru jde o to, dostat se co nejefektivněji z bodu A do bodu B, u freerunningu se klade důraz spíše na efekt, a tak k němu patří různé akrobatické prvky.

Autor

Tomáš Rydval

Autor

Vystudoval FTVS na UK, živí se jako instruktor lezení a filmový kaskadér.
Pokud si může vybrat, jezdí do vápencových oblastí, má rád Moravský kras nebo Dolomity.

facebook

TOC

aventuro_footer