Viděl jsem psí radost

perex

Žádné nadávky při boření se do hlubokého sněhu. Černou práci nadšeně odvedou ti vepředu. Jaké zážitky člověka potkají, když putuje 300 kilometrů Laponskem s čtyřnohými přáteli-motory? Poví Mirek Švestka, který se účastnil závodu Fjällräven Polar.

Kredity

T: redakce F a V: Hakan Wike – Fjällräven, Mirek Švestka (PR článek)

Text 1

Fjällräven Polar vlastně není závod, ale spíše odměna. Ten nejtěžší dostih se odehrává ještě před odcestováním dobrodruhů do Skandinávie. Budoucí účastník musí zaujmout lidi na internetu svým přihlašovacím videem a sehnat hlasy. Nebo být vybrán porotou.

Podle Mirka Švestky, který má za sebou minulý ročník, je to stále složitější. „Rok přede mnou stačilo 800 hlasů, já už se pro vítězství musel dostat na víc jak 2 000 hlasů. S napětím očekávám, kolik bude potřeba letos,“ říká Mirek. V jiných státech to je ještě vybroušenější, například vítězka z Estonska dostala přes 20 000 hlasů a podpořil ji i prezident.

Jak tedy zaujmout, aby se člověk výpravy mohl zúčastnit? Mirek se snažil video koncipovat tak, aby lidem ukázal, že dostat se na Polar je pokračování v tom, co ho baví. Druhá cesta, která vede přes hlas poroty, znamená zapojit kreativitu nebo vtip. Tímhle způsobem se na akci dostala druhá účastnice z Česka Petra Obrovská, která se živí animací, takže nápad uměla i dobře zrealizovat. (video) Z České republiky se do dvacítky vyvolených dostali právě Petra a Mirek.

Galerie 1

Rozhovor

MIREK ŠVESTKA:
“NEZAPOMENU NA JEJICH POHLED, KDYŽ JSEM JE PŘIBRZDIL”

 

Mirek Švestka

 

Co bylo pro tebe na tomhle podniku nejtěžší?
Vzpomínám si na pocity z úplně prvního dne, člověk se musel sladit se psama a trasa byla okolo 100 kilometrů, nejprve se stoupáním do hor a pak nekonečnou bílou pustinou. K večeru už docházely síly, měl jsem asi trochu přetížený saně, takže jsem musel psům i dost pomáhat. Foukal silný vítr a hnal po pláních takové ty zmrzlé jehličky, které si vždycky našly cestu k odkryté části obličeje. Nejvíc ze všeho jsem se těšil až uvidím prapory, které označují místo, kde budeme kempovat.

Co bylo nejvtipnější?
Asi když člověk potřebuje rychle na záchod a neuvědomí si, že bez sněžnic se mimo vyjetou trasu nikam nedostane. Takže z rychlé cesty na záchod se stal pětiminutový boj, abych se po pás ve sněhu dostal mimo dohled ostatních. Myslím, že jsem nakonec i válel sudy. (směje se)

Máš nějaké úryvky z deníku?
Na psaní deníku vlastně ani nebyl čas. Ráno člověk musel včas vstát, uvařit vodu, nasnídat se, připravit jídlo pro psy, uklidit po psech to, co z nich přes noc vypadlo, sbalit stan, sbalit sáně, připravit psy do spřežení a už se vyráželo. Večer dojel člověk po celém dni unavený, a v podstatě v opačném pořadí zopakoval to, co bylo ráno, pak už moc času nezbývalo, a ten jsme většinou věnovali seznámení se s ostatníma polaristama. Nějaké zážitky jsem si zaznamenal, až když jsem se vrátil do Čech.

Předěl / Citace

“Inteligence se směrem dozadu zmenšuje. Tak co potom zbývá na toho, kdo stojí na saních?”

Text 2

Šmouha nahoře není jen oblačnost…

 

Co noci, byla ti zima? Viděl jsi polární záři?
Spal jsem vždy jak zabitý, dokonce líp jak doma v posteli. Byla za tím asi únava, ale hlavně to, že člověk šel spát s absolutně čistou hlavou. Na kosu si nemůžu už vůbec stěžovat. Lepší spacák jsme snad dostat nemohli. (směje se) Polární záře byla taková třešnička na dortu poslední den, kdy jsme spali venku v záhrabu bez stanů. Chvilku teda trvalo, než jsme pochopili, že ta šmouha nahoře není jen oblačnost.

Jak ses sehrál se psy?
Byla to láska na první pohled! Ikdyž jim šlo vlastně jen o neustálý běh kupředu. Asi jsem nikdy neviděl větší psí radost, než když jsem je oblíkl do postrojů a připoutal do spřežení. Až na výjimky je bylo nutný přibržďovat. Nezapomenu na pohled, když jsem je přibrzdil víc: „Co ten blbec vzadu zase dělá?“ otočili se na mě. Vlastně i jejich rozestavění ve spřežení funguje tak, že vepředu jsou ti nejchytřejší a u těch dalších je potřeba spíše síla. Inteligence se směrem dozadu zmenšuje. Tak co potom zbývá na toho, kdo stojí až vzadu na sáních? (směje se)

Co by sis příště nevzal?
Vlhčený kapesníčky, který byly zmrzlý po první hodině jízdy.

Galerie 2

Text 3

Co ti scházelo?
Po těch pěti dnech ve stejných hadrech asi teplá sprcha, která nebyla ani poslední noc, kdy už jsme spali ve srubu. Ale dostatečnou náhradou byla sauna a následné koupání v zamrzlém jezeře.

Co vyfasovaná výstroj? Zvládl bys to i bez ní?
U výstroje je znát, že prochází testováním v reálných severských podmínkách, ostatně i instruktor, co byl s námi po celou expedici a výstroj pro Fjällräven testuje, je bývalým důstojníkem švédské armády. Nemám srovnání s jinou výstrojí do podobných podmínek, ale musím říct, že to co jsme dostali, bylo po všech směrech k cestování se psím spřežením a přežití za polárním kruhem stoprocentně přizpůsobeno.

Navigovali jste podle GPS? Nebo psi vědí, kam se běží?
Hlavní navigací byl místní musher (psovod, pozn. red), kterého měla každá skupinka čtyř účastníků. Další psi už jen běží za ostatními. Jednou se povedlo, že jsme zůstali asi dva kilometry za nejbližšími lidmi, ale naštěstí psi běží po stopách a neztratí se. Každopádně ten hodinový pocit samoty v bílé pustině byl nakonec k nezaplacení.

MAPA

MAPA: údolí SIGNALDALEN – začátek závodu

BOX

Fjällräven Polar je 330 kilometrů dlouhá zimní výprava napříč arktickou tundrou. Účastníci jedou s psím spřežením z norského údolí Signaldalen do lesů v okolí městečka Jukkasjärvi, ve švédském Laponsku. Akce většinou probíhá v dubnu, kdy se prodlužují dny, ale podmínky na místě jsou stále zimní.

 

Lhůta pro podání žádosti a hlasování běží od 18. listopadu do 12. prosince 2014. Další informace najdete na těchto stránkách.

 

Polar_karta

 

Facebook

TOC

aventuro_footer