Země zaslíbená?
Jak pro koho

perex

Když se řekne Izrael, většině z vás se určitě vybaví přirovnání typu “kolébka náboženství”, “ráj archeologických památek” nebo “válečná zóna”. To všechno je určitě pravda, obzvlášť s ohledem na události posledních dní. Způsobů, jakými jde na tuhle zemi nahlížet, ale existuje mnohem víc.

Kredity

T a F: Jakub Freiwald

Text 1

“I cesta může být cíl,” zní jedno z největších cestovatelských klišé. Mám pocit, že za několik posledních let, kdy se frekvence mých zahraničních výjezdů značně zvýšila, se pro mě stalo životním mottem. Tel Aviv, respektive Izrael, už jsem měl nějakou dobu v hlavě. Když jsem někdy na konci května zahlédl reklamu jedné nízkonákladovky na letenky jedna plus jedna zdarma, neváhal jsem ani vteřinu. To, co jiným trvá dlouhé týdny, jsem se rozhodl prozkoumat během několika málo dní.

Nevím, jestli je to úplně nejlepší způsob, ale moje příprava podobných výletů většinou obnáší pouze koupi Lonely Planet průvodce. Ne, že bych se jím striktně řídil, ale je dobré mít alespoň základní povědomí o místě určení. Z důkladného studia izraelské historie v průběhu čtyř hodinového letu mě vytrhla až nesmělá otázka: „jsi z Česka?” přicházející od mladého Izraelce sedícího po mé pravici. „Jasně,” odvětil jsem a dalších několik desítek minut kladl jednu otázku za druhou a hltal odpovědi v lámané češtině. Na jméno si už nevzpomenu, každopádně vím, že už osm let studuje v České republice medicínu. Příjemné povídání zakončil slovy: “Věř mi, že Izrael ve skutečnosti nevypadá tak, jak ho ukazují zahraniční média.” A měl pravdu.

Galerie 1

Předěl / Citace


“Izrael ve skutečnosti nevypadá tak, jak ho ukazují zahraniční média.”

Text 2

Není náhoda, že většina turistů vyráží do Izraele kvůli četným historickým památkám. Jejich první zastávkou proto většinou bývá Jeruzalém. Byť se považuji za ateistu, musím přiznat, že atmosféra tohoto města člověka chtě nechtě pohltí. Říká se, že na prozkoumání Starého města si musíte vyhradit dva až tři dny. Čas tu totiž plyne velmi pomalu, a člověk tak může dlouhé hodiny bloumat úzkými uličkami tam a zase zpátky. To jsem si bohužel nemohl dovolit a i se zastávkou na vyhlášenou šawermu jsem to proto zvládl za odpoledne.

Zdi historického jádra města, posvátného pro židy, křesťany i muslimy, jsou doslova nasáklé hmatatelnou duchovní energií. Vyznavači odlišných náboženských hodnot tu žijí v křehké harmonii, stopy dlouho trvajícího konfliktu jsou však patrné na mnoha místech. Kovové rentgenové rámy či bezpečnostností stanoviště tu nejsou ničím výjimečným. Neznalý turista se ve městě velmi rychle ztratí a ani já jsem nebyl výjimkou. S nesmělým „hi, do you speak english?” jsem proto několikrát přistoupil k hlídkujícím vojákům s prosbou o pomoc. Musím říct, že jsem byl mile překvapen, jak často se mi dostalo požadované odpovědi. Pohled do hlavní oprýskaných samopalů ale není ničím příjemným a kontakt s nimi jsem se proto snažil omezit na minimum.

Ateista u Zdi nářků

Když před dvěma tisíci let vyrostla mohutná Západní zeď, její stavitelé pravděpodobně nečekali, že se jejich “obyčejný” výtvor v průběhu staletí stane nejvýznamnější židovskou svatyní. Kromě dlouhých zástupů věřících tak ke Zdi nářků dnes míří i velmi početné davy turistů. Naučil jsem se od podobných míst nemít velká očekávání, přiznávám ale, že s vypůjčenou jarmulkou na hlavě jsem i já tak nějak samozřejmě sklopil zrak a tiše nasával atmosféru magického místa.

„Jet do Izraele na necelé čtyři dny je naprostá blbost,” slyšel jsem z úst jednoho českého průvodce. „Za tu dobu se nedá nic stihnout.” Souhlasím, že obejít všechny historické památky za tak krátkou dobu je skoro nemožné, ale Izrael nejsou jenom památky. Hlavní metropoli dělí od Mrtvého moře více než tisíc výškových metrů. Desítky kilometrů dlouhý sešup donutí i nevěřícího člověka přehodnotit životní hodnoty a doufat v připravenost brzd půjčeného Fiatu.

Předěl / Citace 2

Mrtvé moře: “Ve čtyřicetistupňovém vedru se tu člověk cítí jako po dvou panácích vodky na lačno.”

Text 3

Vysoký tlak v kombinaci s nadměrnou přítomností bromu, hořčíku, vápníku a nejspíš i zbytku periodické tabulky, dělá z nejhlubšího místa na Zemi dost bezstarostnou podívanou. Ve čtyřicetistupňovém vedru se tu člověk cítí jako po dvou panácích vodky na lačno. Kýžené osvěžení navíc nepřináší ani samotné moře, ve kterém se nedá vydržet více než několik málo desítek minut.

Ne náhodou se Mrtvé moře jmenuje Mrtvé. Značně nehostinné podmínky totiž panují nejen v jeho vodách, ale i v bezprostředním okolí. Kromě občasných pláží a holých skal tu nenajdete skoro nic. Výjimku tvoří plantáže datlovníků či banánovníků, lemující nepravidelně hlavní silniční tahy. Jako oázy uprostřed pouště lze brát i zelenající se přírodní rezervace po celé zemi. Vodopády, močály či průzračná jezírka nabízejí, narozdíl od vyprahlých památek, vítané osvěžení.

Na poušti s drsnou historií

Poušť jsem nikdy před tím na vlastní oči neviděl. Ne, že bych se vyprahlým končinám vyhýbal, upřednostňoval jsem ale spíše jinou krajinu. Nekonečné písečné duny v oblasti kolem pevnosti Masada každopádně budí respekt. Stejně jako historie místa samotného, kterou jsem se zatajeným dechem vyslechl z úst postaršího německého páru. Příběh o obléhání, které se zde před více než dvěma tisíci lety odehrálo, jako by se stal symbolem moderního židovského státu. „Ze statečnosti obránců bychom si měli vzít příklad,“ zakončil vyprávění zcestovalý důchodce Karl.

Při plánování cest po Izraeli musíte brát v úvahu nejen atraktivitu vytipované lokality, ale i její dostupnost. Ne všude se totiž s vypůjčeným autem dostanete. Ve chvíli, kdy moje bezradnost nad otevřeným průvodcem ve spolupráci s Google Maps dosáhla vrcholu, jsem se odhodlal a šel požádat o radu milou recepční. „Cesta na sever ke Galilejskému jezeru je bez problémů průjezdná,“ sdělila mi s úsměvem na tváři po několika vteřinách. „Silnice číslo 90, kopírující hranice s Jordánskem, totiž spadá pod izraelskou kontrolu a nemusíte se proto bát jakýchkoli komplikací,“ ujistila mě ještě při odchodu. Stejně tak jako mladík v letadle, i ona měla pravdu. A já jsem se opět utvrdil v názoru, že lepší je si na svět utvářet názor na základě vlastních zkušeností.

Přiznávám, že trošku jinak bych se nejspíš cítil s vědomím, že pár hodin po našem průjezdu na stejné silnici unesli trojici izraelských studentů, které o několik dní později našli mrtvé poblíž Hebronu. I v době opětovně eskalujícího konfliktu si však myslím, že Izrael nabízí víc, než jen raketovou podívanou v první bojové linii.

Cesta proběhla v červnu 2014.

info

Počasí v Izraeli je příhodné pro cestování prakticky celý rok. Záleží hlavně na tom, co chcete vidět. Platí však pravidlo, že v létě můžete zapomenout na soukromí a kromě úmorného horka vám budou dělat společnost i zástupy turistů z celého světa. Tomu se samozřejmě přispůsobili i obchodníci a hoteliéři se svými cenami. Vězte, že životní náklady v Izraeli nejsou vůbec nízké, v turistické sezoně je to však ještě o dost horší.

Vzhledem k tomu, že přistěhovalci hráli v životě Izraele vždy zásadní roli, je izraelská kuchyně velmi pestrá a odráží spoustu různých vlivů – od iráckého a marockého, přes maďarský až po francouzský nebo ruský. Proto se nedá přesně říci, co lze považovat za typickou místní kuchyni. Na každém rohutu najdete nejrůznější fastfoody. Určitě stojí za to vyzkoušet faláfel (smažené kuličky z cizrny) nebo šawermu (místní variace na gyros, podávaná na mnoho způsobů). Stravování v Izraeli je velké gastronomické dobrodružství, ze kterého budete jen těžko odcházet jako poražení.

Způsobů, jakými lze Izrael poznat, je nepochybně několik. Veřejná doprava zde funguje podle slov kapesního průvodce relativně dobře, pohodlnější je však půjčení auta v jedné z mnoha autopůjčoven. Mně se osvědčila zdejší společnost Eldan (http://www.eldan.co.il/en/), s pobočkami po celé zemi. Provoz ve velkých městech (hlavně Tel Avivu a Jeruzalému) je sice často velmi hustý a stání v některé z kolon se nejspíš nevyhnete, i s úroky se vám to však vrátí při cestování vnitrozemím. Silnice jsou ve velmi dobrém stavu, stejně tak se nemusíte bát bezpečnostních kontrol, které tu jsou spíše výjimečné. Na jednu věc je však nutné myslet. S vypůjčeným autem nemůžete až na výjimky cestovat na palestinská území.

O důkladných bezpečnostních kontrolách v Izraeli jste pravděpodobně už slyšeli. Slyšel jsem o nich i já, nepřikládal jsem jim však velkou důležitost. Při příletu se totiž nic nedělo a podobně hladký průbeh jsem proto očekával i na cestě zpátky. Chyba.

Pokud jste zvyklí, že hodina a půl před odletem bez odbaveného zavadla je naprosto dostačující, budete v Izraeli nemile překvapeni. Zdejší pohraničníci jsou velmi důkladní a pečliví. Ještě nikdy jsem neměl tak namále, že nestihnu letadlo, jako právě tady. „Nedostali jste v poslední době podezřelý dárek? Kde jste se v Iraeli zdržovali? Jaký byl důvod vaší cesty?“ To jsou jen některé z otázek, které tu člověku pokládají v rychlém sledu za sebou prakticky na každém kontrolním stanovišti.

Podobně důkladní jsou i při kontrolách příručního zavazadla. Slovenka Zuzka, kterou jsme zahlédli bezradně mávat rukama a pokřikovat na celní ostrahu, už dnes ví, že ani včasný příchod na letiště vám nezaručí hladký nástup do letadla.

Pokud vám při návštěvě Izrale zůstane volný den, rozhodně doporučuji navštívit Mrtvé moře. Kromě toho, že se nachází více než 400 metrů pod hladinou světového oceánu, je specifické i svojí obrovskou salinitou, dosahující skoro 35 %, čímž se řadí mezi nejslanější jezera na světě. Nedoporučuji návštěvu tohoto místa odkládat, protože pomalu ale jistě vysychá. Za posledních třicet let dokonce nevídanou rychlostí zhruba o jeden metr za rok. Na vině jsou hlavně zvyšující se vodní nároky člověka na hlavní přítok řeku Jordán. Ten nyní zásobuje nádrž pouhými 5 % původního průtoku řeky.

izrael dodatek

Facebook

TOC

aventuro_footer